Aktuality - Rallye Dakar 2007
Jedeme Dakar 2007
ACCESS PRAGUE, spol. s r.o. podporuje LOPRAIS TATRA TEAM výrobky značky Donaldson.
Aleš Loprais získává v napínavém závěru Rallye Dakar celkový bronz!
Protože žádný souboj se nevzdává před koncem, Loprais Tatra Team získává díky Aleši Lopraisovi po drtivém a napínavém finiši celkový bronz, to vše ve svém premiérovém startu na nejtěžší rallye světa. Aleš tak pro Tatru získává medailové umístění po čtyřech letech a vrací značku TATRA zpět na samotný piedestal a příčky, kam ostatně Tatra vždy patřila.
Na třetí místo, které má v konkurenci, jež se na Dakaru letos sešla a jež byla nejtvrdší v téměř třicetileté historii závodu, prakticky cenu zlata, se Aleš dostal po naprosto precizním výkonu v předposlední etapě závodu, v níž předčil svého soupeře Wufa Van Ginkela na voze Ginaf o plných 33 minut. Do závěrečné speciálky, která měla být jen symbolickou projížďkou po pláži, tak vyrážel se slušným, ale vždy smazatelným náskokem 5:27 minuty.
Jenže ani závěrečná plážovka, kterou většin týmů pojala jako ryze manifestační „mávací“ jízdu, nebyla procházka růžovou zahradou. I symbolických 16 km poslední zkoušky bylo dějištěm snah o zvrat v celkovém pořadí.
„Naši soupeři v Ginafu vsadili vše na jednu kartu a nastavili motor na plný výkon, který může být kolem 1500 koní. Vyrazil po pláži vpřed neskutečným způsobem, rozdílem třídy. Znovu se však potvrdila jeho mírná neohrabanost v technických pasážích, kde jsme ho dojeli. V závěru ještě Stacey, Mardějev i Van Ginkel neuváženě zabloudili, což se v této etapě opravdu nestává často. Díky Petrově precizní navigaci jsme projeli naplno a správně, ve speciálce jsme nakonec byli druzí a bronz si pojistili. Je to výborný pocit, i díky tomu, že víme, kolik práce jsme do celého projektu vložili. Vím, že jsou u Ginafu zklamaní a pozvali si sem velkou spoustu hostů, ale na třetí místo se mohl dostat jenom jeden, snad i proto, že jsme víc chtěli,“ řekl po dojezdu šťastný Aleš.
„Jsem moc rád za tento závěr. Dva dny předtím jsem s Alešem rozmlouval o taktice na další den a bylo mi jasné, že etapu do Dakaru napálí stylem panna, nebo orel. Buď to vyjde, nebo ne. Jenže bojovat se má do konce. Věřím, že naši fandové právě tohle ocení, klidně jsme se mohli spokojit s umístěním na čtvrtém místě. Tento bronz má pro nás opravdu velký lesk,“ sdělil po etapě své dojmy manažer týmu Milan Loprais.
Díky patří i mechanikům Martinu Kahánkovi, Leoši Lopraisovi a Petru Čapkovi, kteří se o vůz, jenž schytal po celou soutěž spoustu ran, příkladně starali. I oni mají velký podíl na tomto úspěchu.
Děkujeme všem za podporu v průběhu celého závodu a těšíme se, až se s vámi všemi potkáme zase zpět u nás v Česku.
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
Dakar
20.1. 23:20 - 14. etapa
Drtivý finiš v závěru závodu vynáší Aleše Lopraise na medailovou pozici
Jízdou vabank, naplno a bez kompromisů, bez jakýchkoliv myšlenek vzdát boj o třetí místo, dochází Aleš Loprais ke kýženému úspěchu. V poslední velké etapě do Dakaru zajel druhý nejrychlejší čas a především díky tomu, že se dokázal prosadit vůči největším soupeřům, Van Ginkelovi a Azevedovi, dobývá před poslední plážovou zkouškou u Dakaru medailovou pozici pro sebe, tým i značku Tatra. Holanďan Van Ginkel, který měl před Alešem před etapou náskok 23 minut, ztratil dnes půlhodinu a do plážové zkoušky, dlouhé 16 km, bude vyjíždět se ztrátou 5:27 minuty.
„Dnes nám vyšlo skoro všechno,po technické stránce zcela v pořádku, i když je auto znovu dobité, zlikvidovali jsme zrcátka a znovu vysklili přední okno, ale jízda si vyžadovala maximální nasazení. To, že jsme jeli první, bylo výhodou z hlediska předjíždění, ale nevýhodou při faktu,že klestíme ostatním cestu. Na vybranou ale už nebylo. Na materiál a kosmetikou úpravu kabiny jsou tyto etapy opravdu nevděčné, ale baví mě vodit auto přirozeně a maximální rychlostí z kontra do kontra, i když rizik defektů je při tom poměrně velké. O problémech kluků z Ginafu nic nevím,“ shrnul své dojmy po dojezdu Aleš Loprais.
Celý tým se konečně sešel až večer v Dakaru v tradičním dějišti závěru soutěže u hotelu Meridien. Mechanici už pilně pracovali na opravě kabiny. „Poslední zkouška se do výsledků počítá, takže na autech budeme makat, jako bychom v neděli jeli 400 kilometrů. K tomu musí na poslední den auto také odpovídajícím způsobem vypadat,“ řekl po příjezdu do Dakaru Milan Loprais, manažer týmu a Alešův otec.
Tým by se večer měl postupně odebrat k ubytování u českých krajanů nedaleko hotelu. Ráno pak vyráží na tradiční závěr Dakaru k Růžovému jezeru.
Jiří Vintr, LOPRAIS TATRA TEAM, Dakar
19.1. 20:08 - 13. etapa
První etapový triumf pro Aleše Lopraise nechává boj o dakarský bronz nadále otevřený
Etapa z Kayes do Tambacoundy zavedla soutěžní peloton na území posledního státu, Senegalu, a byla svědkem historické události v podobě prvního etapového vítězství pro Aleše Lopraise. Aleš se tak stává po svém strýci Karlovi, Vlastimilu Buchtyárovi, Otovi Měřínském, Tomáši Tomečkovi a Andrém De Azevedovi šestým tatrovákem, který okusil sladkou chuť vítězství na Rallye Dakar.
Celá etapa připomínala svým profilem tu včerejší, tedy spousta prachu, spousta vegetace, málo místa k předjíždění, vesnice, ale také pekelně rychlé pasáže. Kdo by si myslel, že všichni už jen pohodlně dojíždějí, mýlil by se. O tom, jak bývá Dakar ošidný, se mohl přesvědčit loňský vítěz a do dneška suverénně vedoucí jezdec kategorie motocyklů Marc Coma, který musel odstoupit z prvního místa v etapě i závodě po těžkém pádu a zranění hlavy… Dakar se opravdu vyhrává až v Dakaru.
Ještě večer v bivaku proběhla rychlá výměna monobloku řízení na naší závodní Tatře, mechanici celou věc telefonicky detailně konzultovali s německým výrobcem a nakonec vyměnili celé čerpadlo. Během dnešní etapy už fungovalo bezchybně.
Aleš do etapy startoval jako pátý v pořadí, podle výsledků ze včerejška. Během velmi krátké doby předjel Tomáše Tomečka, Van Ginkela i Rešentnikova a do cíle dorazil jen čtyři minuty za Staceym, průjezdní čas měl tak nejlepší.
„Po startu se nám rychle podařilo dostat před ostatní, a to bylo pro další průběh etapy důležité. Dojeli jsme i Staceyho, ale pro předjetí byl moc rychlý, a tak jsme si raději udržovali svoje vlastní tempo a jeli za jeho prachovou clonou. Během etapy nás zase bičovaly větve a Tatra je znovu dobitá, ale od včerejška už jsem zvyklý na všechno. Tentokrát tu však byly i superrychlé pasáže, kde se dalo jet maximální rychlostí. I proto speciálka docela rychle uběhla. Škoda minulých dílčích ztrát, před poslední delší etapou ztrácíme na Van Ginkela dobu rovnou opravě jednoho defektu, ale ten může postihnout jeho stejně jako nás. S problémy soupeře nelze kalkulovat. Je dobré,že zítra startujeme před ním a budeme tedy mít čistou cestu. Koukat se zezadu na Ginaf, jak se zakusuje do terénu plnou silou svých 1200 koní, není úplně příjemné,“ shrnul etapu Aleš.
Mezi kamiony na startu i v cíli pobíhal technický komisař FIA Fabien Calvet se svým tradičním pásovým metrem a přeměřoval některé parametry, tentokrát tomu byla tolik diskutovaná velikost kol, kdy předpis předepisuje rozměr 14 palců na šířku a 20 palců průměr ráfku, stejně jako maximální výšku kola 120 cm. Ginaf jeden na pneumatikách šířce 16 palců, ale Calvet nad nimi jen mávnul rukou… teď obchází bivak a přeměřuje restriktory na turbodmychadlech.
Petr Gilar se ještě vrátil k profilu dnešní etapy: „Ukrutně se prášilo. Po startu jsme dojeli Tomáše Tomečka, který odstavoval vůz u kraje a šel zřejmě opravovat defekt, bylo to na velmi nebezpečném místě, ale poruchy si nevybírají. Nám se defekty vyhnuly, i když k nim nebylo daleko. Zatímco v Maroku hrozily defekty od ostrých kamenů, tady to bylo od úzkých pařezů, takových pahýlů uřezaných kousek od země, o průměru zhruba pět centimetrů. Jsou nebezpečné jak pro bok pneumatiky, tak pro běhoun. Dnešní specialitou byly série děr naplněných superjemným prachem, který vytváří neproniknutelná oblaka. Kamion je projede snadno, ale osobní auto je malými koly probere mnohem víc, tím prach víří a o to nepříjemnější je pak předjíždění.“
Před zítřejší poslední velkou etapou zůstává Aleš na průběžném čtvrtém místě, což je pro nováčka vynikající výsledek. Náskok na Andrého Azeveda, který dojel v etapě pátý, zvýšil na 25 minut, zároveň trácí 23 minut na průběžně třetího Wufa Van Ginkela. Znamená to tedy nutnost jet v poslední etapě, jejíž profil bude podobný té dnešní, naprosto naplno, a přitom neudělat chybu. I Aleše totiž může jediný defekt, stejně jako Van Ginkela, o současné výborné umístění připravit.
Bitva pokračuje, držte nám palce…
Jiří Vintr, LOPRAIS TATRA TEAM, Tambacounda
18.1. 22:59 - 12. etapa do Kayes přivedla Rallye Dakar na území Mali a Aleše Lopraise zpět na čtvrté místo
Dakarská rallye přivedla celý závodní peloton, resp. to, co z něj zbylo, na území Mali. Stalo se tak poprvé, zatímco původně mělo jít o návštěvu druhou, jenže rallye bohužel do Tombuktu nezavítala. Ranní přesun z Ayounu na malijské hranice proběhl v pohodě, rychlostní test měřil jen 225 km, a tak do něj auta i kamiony startovaly až po poledni.
Aleš Loprais dnes provedl rozhodující útok na případné třetí místo v konečném pořadí. Povedl se, ale jen z poloviny, Aleš za sebou nechal další Tatru Brazilce Azeveda a dostal se před něj na čtvrté místo. I s útokem na bronz to vypadalo nadějně, ale…dejme slovo přímo Alešovi.
„Dost mě mrzela absence etap do Tombuktu a zpět, a tak jsem do dneška dal všechno. Chcete-li bojovat o místa na stupních vítězů, a to já chci, prostě musíte jezdit naplno. Krátce po startu jsem vytroubil, vybrzdil či předjel všechny soupeře a jel jsem totálně naplno, měl jsem to rozjeté na vítězství v etapě, protože mě nikdo nebrzdi, a to i za tu cenu, že jsem jel jako první kamion a klestil ostatním cestu, kabina dostala neskutečně zabrat. 40 km před koncem jsme ale ztratili orientaci v šílené změti pist a kamenných plat, kde nejsou vidět stopy. Zdrželi jsme se 25 minut a celá špička se dostala zpět před nás. Je to velká škoda, měli jsme to skvěle rozjeté, ale takový prostě Dakar je. Kromě hnusných větví, které bičovaly auto, bývají tyto etapy také navigačně velmi náročné, i když nejsou dlouhé. Těší mě, že mám nyní náskok před Azevedem, i když se budeme honit do posledního metru. Ale mohl jsem zatlačit na Van Ginkela v boji o třetí místo a mohl z toho být super souboj na závěr. Takto musím čekat na zaváhání soupeře.“
Petr Gilar dodává: „Obecně moc těžký den na orientaci…a pocit z jízdy? Jako když vás zavřou do krabice od bot a pak do ní pět lidí mlátí klackem!“
V celkovém pořadí má nyní Aleš náskok sice slušných, ale lehce smazatelných 16 minut před Azevedem a je tak nejlepším jezdcem na Tatře v průběžném pořadí, právě na tomto faktu nám nesporně velmi záleží. Ztráta na Van Ginkela činí 33 minut a jistě se s ní ještě dá něco dělat.
V bivaku mechanici museli kompletně vyměnit zasklení přední části vozidla. Není divu, okna byla na padrť a náhradní skla s sebou asistenční Tatra vozí. Není to jen náš problém, podobně se „vyšívá“ u celé řady jiných týmů, o okno přišel i hned přes uličku stojící Hans Bekx.
Náš novinářský press car dnes bloumal západním Mali v marné snaze prodrat se k trase speciální zkoušky přes nesmírně hustou změť pist, vádí, vesnic, změn povrchů, polí a jiných porostů, s minimálním rychlostním průměrem. Naše putovní jsme nakonec vzdali a vrátili se po vlastních stopách k asistenční trase. Vše bylo navigačně velmi náročné, terén se dal jen obtížně číst a ani majestátné baobaby nebyly dobrými orientačními body. Celé jsme to odjeli na azimut a jen díky Karlovu dalšímu brilantnímu výkonu v terénu i skvělým vlastnostem naší Navary i výborných terénních pneumatik Matador nejsme v terénu ještě teď.
Jiří Vintr, LOPRAIS TATRA TEAM, Kayes
Karel Loprais komentuje z Rallye Dakar ...
Včera večer jsme měli v bivaku příjemnou návštěvu, zašel na řeč Theo van de Rijt. Holanďan, který řídil v roce 1988 Turbotwin, který tragicky havaroval. Vrátil se až po 18 letech a dělá řidiče asistenčního kamionu Bekxovi. Vrátil se vlastně už vloni, ale tehdy se Bekx ani nesvezl. Thea jsem neviděl od doby 10 minut před startem etapy Djado – Arlit, ve které se nehoda stala, takže to bylo příjemné setkání, i když na to, jestli se mu ta havárie vrací, jsem se raději ani neptal.
Starých harcovníků, s nimiž jsem se vídal už v 80. letech, tu mnoho nezbylo. Groine má svůj tým, ale aktivně se Dakaru neúčastní. De Rooy je persóna sama o sobě, právě on tolik hýbe s kategorií kamionů a vším, co se v ní děje. Jenže na svůj inovační potenciál zpravidla doplácí, letos třeba zadřel motor a dnes už je doma. Škoda, starý de Rooy je ale horká hlava do všeho jde jako buldok. Na to, kolik má zkušeností, dělá docela základní řidičské chyby. To jeho syn je jiný: velmi rychlý, ale přemýšlivý a více cítí s autem.
Ale abych se vrátil k těm dávným souputníkům: jistě je to i Sugavara, který jezdí Dakar déle než já, ale kamiony začal jezdit až později a teprve tehdy jsme se začali vídat. U přejímek jsem se potkal s naším dávným kamarádem Guy Colsoulem, řídí tu také novinářské auto. Jeho syn dělá navigátora mladému de Rooyovi. V Tan Tanu za námi v bivaku zašel samotný Thierry de Salieu, francouzský novinář a legendární navigátor let osmdesátých… Viděl jsem se i se Smulevicim, Metgem a dalšími…
Současný lídr kategorie kamionů Stacey je sdílný kluk a hlavně výborný pilot. Ráno, když jsme vyráželi na spojovačku do Ayounu, mě zastavil, jen aby si potřásl rukou, moc chválil Aleše. Sám říkal, že už zvolní tempo a nebude nic riskovat. Má nakročeno k životnímu výsledku.
Karel Loprais
17.1. 22:55 - 11. etapa do Ayounu pojata jen jako spojovací
Dnešek byl na Rallye Dakar ve znamení nedlouhého přesunu. Očekávané pouštní etapy do Tombuktu a zpět do Némy byly kvůli bezpečnostním rizikům zrušeny, a tak za první z nich byl náhradou včerejší polovičatý speciál u Némy a za druhou z nich dnešní přesun do Ayoun el Atrous, které mělo být původně dějištěm startu speciálky do Kayes. Ta bude na programu zítra, snad už podle původních plánů.
Přejezd do Ayounu měřil jen 270 kilometrů a probíhá po jediné asfaltce. Asistence a novináři povinně vyrazili už ráno, zatímco závodníci až před polednem. Do cíle na letišti v Ayounu dorazili všichni odpoledne nebo navečer. Pořadatelé si v této oblasti po loňských incidentech dávají veliký pozor na dodržování rychlostních limitů v obci pod pohrůžkou vyloučení posádky a vozidla ze soutěže. Je to jistě chvályhodná snaha, druhou stranou mince je ale naprostá zmatečnost a nekonzistence itinerářů, značení jednotlivých průjezdních bodů a zejména zón měření rychlosti. Ať už jsme jeli tutéž trasu podle závodního roadbooku nebo podle asistenčního, s realitou nebyl totožný ani jeden, zato sankce bývají přísné. Náš press car přísně dbal na dodržování všech bodů, ale stejně ještě budeme mít s pořadateli jednání ohledně funkčnosti našeho GPS přístroje.
Takže jedinou překážkou dnešního večera v Ayounu bude vyřízení pasových formalit na opuštěn Mauretánie a vjezdu do Mali.
Jiří Vint
Loprais Tatra Tea
Ayoun el Atrous
17.1. 22:52 - Bitva o třetí místo se po desáté etapě dramatizuje ...
Dnešní 376 km dlouhý speciál, vedený jižně od Némy, byl loop etapou se startem i cílem lokalizovanými jen nedaleko od sebe. Bylo to v podstatě nouzové opatření jako poloviční náhrada za etapy do a z Tombouctou, které byly krátce před Vánocemi z bezpečnostních důvodů zrušeny. Náhradní řešení to bylo i doslova, namísto dávné dakarské klasiky, která se nejela od roku 1999 a na kterou se mnozí těšili se jel dost nezáživný okruh po písečných pistách s minimem možností předjíždět.
Naše posádka č. 512 vyrazila do etapy jako třetí kamion. Kamiony byly v celkovém pořadí po minulé etapě vůbec hodně vysoko. Vzhledem k tomu, jak rychlá byla dnešní etapa, šla spousta osobních aut před kamiony a na dojezdu jsme na těžkou vozbu poměrně dlouho čekali. Alešova Tatra přilétla do cíle jako druhá, s minimálním odstupem za Francouzem Jacqoutem. Krátce po ní kolem nás prosvištěl Azevedo, kterého už následovala televizní helikoptéra a bylo jasné, že vítězství si zřejmě nenechá ujít. Nakonec se před něj vklínil ještě Holanďan Brouwer s Ginafem, který naplno využil výkonových možností svého auta, jež dostávají na relativně tvrdé a technicky méně propracované trase letošního ročníku přece jen více vyniknout.
„Dnes to bylo bez problémů, ani jednou jsme nezastavovali kvůli technickému problému, nebyl ani defekt. Potíže nám dělali jen automobilisté, kteří nás vytrubovali sentinelem na hodně velkou dálku. Ze slušnosti jsme se snažili hned odstavit auto stranou, ale třeba půl minuty se nic nedělo. Tím jsme nějakou ztrátu nabrali a je nepříjemné, že v souboji s Azevedem a Van Ginkelem nyní počítáme každou vteřinu,“ řekl v cíli Aleš Loprais.
Jeho mechanik a navigátor Petr Gilar se ještě vrátil ke sporným předjížděcím manévrům: „Větve a stromy nám rozbily zrcátka na pravé straně, takže jsem soupeře za sebou hlídal já a nakonec jsem se rozhodl je pouštět teprve tehdy, kdy se mi v zrcátku objevili. Jeden z autařů si to se mnou chtěl v cíli vyříkat, tak jsem ho hodně důrazně upozornil na to, že žádat o předjetí by měl až tehdy, kdy může manévr provést, ne když na dojetí zbývá půl minuty. Nakonec uznale pokývl a šel si po svém. Dnešní trasa mě ale jinak dost zklamala. Jedna písečná pista, písečné koryto, větve kolem cesty, z navigačního hlediska o ničem. Skoro jsem mohl zůstat v bivaku…“
Jednu kosmetickou ztrátu však Tatra v etapě utrpěla. Větve občas masivně bičovaly kabinu a chlapci ztratili levý nástavec masky i s blinkrem z LED diod. Mechanici se ihned po dojezdu na věc vrhli a vytvořili nový roh kabiny z deflektoru, který byl původně uložen na spodní straně nárazníku a přiváděl chladící vzduch k předním tlumičům. Alešova strana dostane nově obě zpětná zrcátka.
Situace v celkovém pořadí se pro nás i přes Alešův výborný výkon v dnešní etapě lehce zkomplikovala. Azevedova Tatra šla o 6:17 minuty na čtvrté místo před Aleše, ale oba citelně stáhli náskok Van Ginkela a v následujících etapách ho ještě mohou potrápit. Oba totiž budou startovat před Holanďanem a bude-li houstnout porost kolem pist, bude mohutný Ginaf v určité nevýhodě.
Jiří Vint
Néma
16.1. 8:32 - Maratónská sekce z Ataru do Nemy se Aleši Lopraisovi vydařila
Po dni volna v Ataru se cesty našich týmových vozidel rozdělily. Zatímco Aleš s Petrem bojovali na trati dvou speciálů, od nichž už znáte výsledky, naše press posádka s Karlem za volantem i šestikolka Babča se všemi mechaniky se vydaly na dlouhou spojovací pouť přes Nouakchott a Kiffu do Nemy. Úmorná a monotónní pouť, dlouhá 1522 km, byla pro nás skoro nekonečná, ale přesto jsme ještě dokázali zastihnout soutěžní posádky na startu speciálu do Tichitu i před cílem dnešní speciálky sem do Nemy.
Aleš etapu do Tichitu výborně rozjel, ale drobné problémy před prvním kontrolním bodem jej zpomalily: „Opět defekt, ale to už je dakarská klasika. Co jsme dokázali od startu etapy dohnat, to jsme výměnou pneumatiky ztratili.“ Petr Gilar dodává: „Horší byla situace těsně před koncem. Sedm kilometrů před cílem, kdy jsme už zase všechno dohnali, jsme vyjeli na ostrý horizont, za nímž následoval prudký jezd do rokle. Když jsme se dostali dolů, motor náhle zhasl, stejně jako všechna světla. Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na uklepaný konektor od baterie, rychle jsme to pak nahodili a pelášili k cíli.“ Situace mohla být o to nepříjemnější, že v cíli v Tichitu na závodníky nečekala žádná asistence, neboť ta se přesunovala jinou cestou do Nemy, cíle následující etapy.
Tam zaznamenal opět vynikající výsledek Stacey, ale to pro nás není podstatné. Podstatnější je to, že hoši porazili Azeveda, i Van Ginkela.
Dnešní etapa do Nemy je dakarskou klasikou. Kluci na ní zazářili třetím místem, díky kterému stáhli kompletně celou ztrátu na Azeveda a těsně se zařadili na čtvrté místo před něj. Etapu vyhrál tentokrát poprvé Van Ginkel s Finafem, protože Stacey se zdržel 12 minut opravou defektu. Chlapci za sebou udrželi Jacquota i Rešentnikova a přidali svoje polínko do ohně boje o třetí místo.
„Konečně etapa zcela bez problémů. Pouze jsme si párkrát museli couvnout, jinak v pořádku. Duny byly spíš včera, což je škoda, těšil jsem se na ně. Letošní Dakar jsou spíš pisty a kamenité cesty. Ginaf dnes vyhrál, ale myslím, že jeho pilot není tak jezdecky vyzrálý jako třeba Mardějev nebo Stacey, vše vynahrazuje obrovským zrychlením díky velkému výkonu motoru, naopak v technických pasážích ztrácí. Letošní trať mu to ale umožňuje.“ Petr Gilar jen přidává postřehy z technické stránky věci: „Asi 200 km před cílem nám upadla vyrovnávací nádržka chlazení, ale zůstala na místě a neztratili jsme ji. Jen jsem slyšel, jak za kabinou mlátila, zatímco Aleš byl plně zaujatý řízením a snad to ani nezaznamenal. To je naštěstí jediný problém, neřízli jsme ani gumu. Ale jsme naprosto vyklepaní, opravdu těžká etapa, nakonec vám ještě závidíme ten monotónní přesun po silnici.“
Zítra zůstáváme v Nemě, na pořadu je loop etapa, celá pojatá jako speciálka, v níž budou kluci dál útočit, minimálně na udržení čtvrté příčky Tak nám držte palce.
Jiří Vint
Loprais Tatra team
Nema
14.1. 17:22 - Dakar z druhé stránky mimo závodní tratě ...
Možná vás zaráží, proč se zprávy ze závodu objevují z naší strany v poněkud nepravidelných intervalech. Inu, je tomu proto, že se přesunujeme podobně jako všechny asistenční vozy po své trase, že přesun zabere většinou celý den, a také proto, že se snažíme dostat k závodní trase, abyste i vy měli k dispozici nějaké zajímavé záběry Alešova auta v ostrém tempu.
Za to, že se nám to daří, je třeba poděkovat Karlu Lopraisovi. Ten naši press Navaru na jedné straně vůbec nešetří, na druhé straně právě a jen takto je možné nástrahy našeho přesunu překonat. Protože sedím vedle Karla a připadl mi úděl navigátora, mám možnost sledovat, jakým stylem vozidlo po poušti vodím a marně hledá všechna slova obdivu. Karel totiž chytl soutěžáckou slinu a vodí Navaru po poušti řádně svižně. Je úžasné sledovat, s jakou jistotou volí a čte stopu, jak kontroluje chování vozidla na různých druzích povrchu, s jakými zkušenostmi volí stopu podle toho, jak je rozježděná vozidly před námi. Pod jeho vedením auto plave ze strany na stranu, smýká se, skáče, řve, vyčí, ale hlavně…hlavně dělá přesně to, co má, abychom dokázali inkriminované místo správně a hlavně plynule projet.
Právě tady se projevují ta léta zkušeností z afrických tras. Karel je většinou o myšlenku napřed, často náhle vybočí ze stopy a jede jakoby nesmyslně bokem. „Karle, měli bychom držet původní azimut, tohle vede jinam,“ hlásím mu. „Však se podívej, tahle stopa je tvrdší a ono se to v dálce stejně sbíhá,“ zní odpověď a já vidím, že je to nakonec přece jen pravda. Karel si vyhodnotí i to, kdy má auto „držet pod krkem“ a správně si podřadit (například při přejezdu hlubších písků), kdy poslat auto na ránu, protože ono ji opravdu vydrží, nebo kdy to naopak „prodat.“
Moc jsem nevěřil tomu, co všechno tohle auto vydrží, ale je to pravda a patří mu velký obdiv. A bez svého šoféra by to ani nemohlo dokázat, možná by jinak stálo zahrabané někde mezi Zoueratem a Atarem.
Ale abych se vrátil k tomu odesílání zpráv. Pořadatelé se o novináře v press carech starají pořádně macešsky, přitom právě tihle lidé prodávají Dakar ve své surovosti, protože právě oni fotografují vozidla na trati. Press centrum a připojení k internetu je nepochopitelně pouze pro novináře, kteří se přesunují letadlem. Ostatní musí platit nehorázně velké poplatky za každý odeslaný kilobit, a tak při odjezdu na etapu hledáme v afrických osadách připojení k internetu. Budete se divit, ale internet je takový fenomén, že dorazil i sem. Připojení má občas k ideálu daleko, ale stejně tak nebo ještě dál má chování pořadatelů k novinářům. Když chcete večer po dojezdu ještě pracovat, ačkoli se vám únavou klíží víčka a nezavřete je jen proto, že máte oči plné písku, v deset večer vás z press centra jednoduše vyhodí s tím, že mají padla. Takže to, co k vám z Afriky přichází, tvořím většinou na klíně v bivaku a poté to z flash disku všechno odesílám z nějaké hliněné chýše v zapadlé uličce, kde jako zázrakem funguje internet…
Už druhý den se marně snažím sehnat asistenční roadbook, abychom se měli vůbec podle čeho orientovat při cestě do cíle další etap, a nejeli jen na azimut, jako tomu bylo včera do Ataru. A nebo máme snad vyjet na trať se závodníky? Na to totiž itinerář máme, a měli jsme i ten asistenční, platil však jen do Zoueratu s tím, že v Zoueratu dostaneme zbytek. Samí voda. Pořadatelé rozdali zbytek roadbooků odpadlíkům z řad soutěžících.
Jiří Vin
Atar
Volný den v Ataru
Atar nás přivítal mírným větrem (v těchto končinách prý nevídané) a slunečným až horkým počasím s teplotami nad 30 stupňů. Ve srovnání s jinovatkou ve stanu v Er Rachidii je to jistě příjemná změna, ale není třeba chodit z extrému do extrému. Pořadatelé připravili pro účastníky i početné dakarské turisty, které se pro účel zhlédnutí kouzelného postředí bivaku (mimochodem, z máločeho jsem měl v motoristickém sportu tak obrovský dojem jako z návštěvy prvního bivaku v Er Rachidii) i desítky latrín a sprch, a tak nastala pro mnohé ona slavnostní příležitost a mohli jsme se po týdnu osprchovat studenou vodou. Po dlouhých hodinách strávených v oblacích prachu i v písečné bouři to jistě přišlo vhod.
Práce na naší závodní Tatře se rozběhly ještě večer, aby toho na dnešek zbylo méně. Nařízena je preventivní výměna všech hnacích hřídelů, které budou v následujících písečných etapách nejzatíženější částí vozu / vyměněn byl ale jen pravý předni – pozn: jv ex post/ . Navštívili nás technici firmy Fox, která zásobuje tlumiči na 17 týmů, aby provedli údržbu tlumičů. Mechanici všechny tlumiče preventivně mění, i když to tentokrát ani nebylo potřeba, a kolegové z foxu je přetěsňují a plní novými náplněmi. Samozřejmostí je výměna všech filtrů i olejových náplní, dotažení všech šroubů a kontrola těsnosti systému centrálního huštění i všech pneumatik. Dost práce pro čtyři chlapy na celý den… Teď jen doufat, že všechnu smůlu jsme si už vybrali...
Situace je před klíčovou etapou do Tichitu jasně daná. Stacey v pohodě zvyšuje vedení, ale ani na něj ještě na Dakaru nespadla žádná špatná chvilka. U Kamazu maí dobře rozjetý závod, ale jsou zvyklí kontrolovat vedení a v bivaku modrého týmu panuje pohaslá nálada. Modrý tým Jana de Rooye do Ataru nedorazil. Než poslat do boje týmovou trojku Duisterse ze zadních pozic, raději to Jan de Rooy zabalil poté, co spolkl další hořkou pilulku.
Náš press car po domluvě vyrazí do etapy už dnes večer, pojedeme za tmy jednu z nejhorších dakarských tras do Tidjiky, abychom mohli zítra zhlédnout celé závodní pole. Bude to zajímavé, odpoledne vyzvednu závodní roadbook. Tak nám držte palce, ať nezůstaneme všichni našem snažení na půl cestě, jako jsme teď.
Jiří Vint
Atar
7. etapa, Zouérat - Atâr, Aleš Loprais klesá v etapě před dnem volna na páté místo.
Aleš Loprais klesá v etapě před dnem volna na páté místo.
Etapa ze Zoueratu do Ataru byla nejtěžší v dosavadním průběhu závodu, jak se ostatně předpokládalo. Rychlé pisty, hodně písku, dunová pole, variace na každé terénní téma. Pro Aleše Lopraise dopadala poměrně nevyrovnaně. Úvodní třetina etapy byla z jeho pohledu vynikající, když předjel hned několik soupeřů a dokázal jim ujíždět. Pak však přišly opět drobné technické problémy a pád v pořadí. V polovině závodu tedy Aleš figuruje na pátém místě, se ztrátou 44 minut na Andrého Azeveda a dalších 1:45 minuty na Holanďana Van Ginkela s mimořádně silným Ginafem. 15 minut za Alešem figuruje mimořádně rychlý Staceyho kolega Jacquot, a tak bude další pokračování mauretánských písků mimořádně zajímavé a dramatické.
„Začátek byl z naší strany výborný, dávali jsme do jízdy všechno,“ shrnuje Aleš etapu,“ pak však přišly dva defekty, z nichž při jenom jsme nemohli najít místo pro výměnu a mezitím jsme pneumatiku rozcupovali na kousky. Bohužel také přestal fungovat ventil dohušťování pravého zadního kola, všechno se nabalilo na sebe v nepravý moment a celkem to vzalo určitě přes hodinu. Na Andrého Azeveda jsme měli v etapě najeto 13 minut, ale nyní jsme v celkovém pořadí za ním o 44 minut. To je docela smůla, ale následující tři etapy rozhodnou, naše pozice jistě není vůbec beznadějná a i při přesile soupeřů ještě máme nárok si na medaile sáhnout.“ Mechanik Petr Gilar ještě dodává: „Když nastane taková závada, musíte vymyslet co nejjednodušší řešení a ještě rychle, protože čas běží a stres je obrovský. Z ventilu systému unikal vzduch a já přemýšlel, jak to ucpat. Vtom jsem si vzpomněl, že jsem měl po kapsách nějaké drobné a hodil jsem je do pytlíku od helmy. Jeden eurocent to spravil, dal jsem jej do systému, ucpal jím příslušné místo a dojeli jsme do cíle.“
Etapa konečně skvěle vyšla Tomáši Tomečkovi, který obsadil 3. místo a v krátkém sledu za ním dojel i André Azevedo.
Náš press car narazil na soutěžní trasu na jejím 169. km při přejezdu centrální mauretánské železnice, určené pro převoz železné rudy, která se tu těží. První z kamionů přijel Stacey, jen těsně za nejlepšími automobily, Holanďan potvrzuje pověst nejlepšího truckového pilota své země. Hed za ním dorazila dvojice Jacquot a Mardějev, následoval osamocený Van Ginkel, po něm Aleš a až deset minut poté obě Tatry Tomečkova týmu. Na druhém přejezdu už bylo všechno jinak a Aleš jej projížděl jen těsně před Rusem Rešentnikovem na Kamazu a bylo jasné, že mezitím se něco stalo. V bivaku jsme čekali dost nervózně, neboť všichni soupeři už byli na místě. Už jsme věděli, že etapa byla zkrácena a skončila na druhém checkpointu kvůli písečné bouři, kterou jsme si museli projet i my.
Etapa také pořádně protřídila seznam adeptů na dakarské prvenství. Jan de Rooy v etapě do Zoueratu zadřel motor a zůstal na trase. To samé potkalo i jeho syna Gerarda, který etapu sice dokončil na druhém místě, ale s neopravitelně přidřeným motorem. Do etapy nakonec nastoupil Holanďan Brouwer s Ginafem, jehož situace vypadala zprvu bezvýchodně, ale nyní bude jistit záda svému kolegovi Van Ginkelovi, jenž má po letech smůly rozjetý závod snů. Včerejšek byl dnem smutku pro Martina Macíka, který odstupuje kvůli propálenému těsnění pod hlavou válců. Škoda je to dvojnásobná i pro to, jak skvěle měl Macík závod rozjetý, jeho jízda byla rychlá, přiměřeně agresivní, ale i spolehlivá zároveň, auto do osudného momentu skvěle drželo a do osudného momentu na něm prakticky nebyla žádná práce.
Dnes je na Dakaru dne volna, resp. den oprav. Soutěžní konvoj dorazil do Ataru, jakéhosi neoficiálního centra Sahary. Všechny čekají od zítřka tři písečné etapy, které pravděpodobně rozhodnou o to, kdo si rozdělí poháry.
Jiří Vint
Loprais Tatra Tea
Atar
6. etapa, Tan Tan - Zouerat
Do Mauretánie vchází Dakar tradičně přes obranný val na hranicích s Marokem. Jednou za rok se tato hranice poruší, aby mohl soutěžní konvoj projet. Nejinak tomu bylo i letos. Náš press car vyjel už v půl sedmé, aby mohl zdárně překonat 414 km dlouhou spojovačku na start speciální etapy u osady Bir Morgrein. Byly to zároveň poslední marocké kilometry na asfaltu.
Rozloučení s Marokem se moc nepovedlo. Večer se v Tan Tanu strhla téměř až písečná bouře, obrovský vítr s sebou bral všechno a hlavně vířil prach, kterého jsme všichni plní. Padla mu za oběť i dakarská kuchyně, která byla ráno jak po zemětřesení. Stany, oblečení, vlasy, počítač,fotoaparáty, nic neuniklo. Postavit stan bylo večer věcí velkého umění, udržet jej na zemi byl kumšt ještě větší. Sám jsem v noci dvakrát lezl ze stanu lovit odfouknuté tropiko, aby se mi prach nevylil přímo dovnitř. K tomu se ráno přidal vytrvalý déšť, který terénní příjezd k e startu speciálky zkomplikoval. „Na druhou stranu jsem rád, že k dešti teď došlo, písky si sedly a byly průjezdnější, auto se nebořilo a také se neprášilo,“ okomentoval rozmary dakarského počasí Karel Loprais.
Byla to také první ryze teréní pasáž, která důkladně prověřila vlastnosti našeho press caru Nissan Navara, který dostal řádně zabrat. Byly to ale hlavně zkušenosti Karla Lopraise a desetitisíce afrických závodních kilometrů, díky kterým jsme se dostali do cíle včas. Jízda v poušti po setmění ostatně není ničím příjemným.
Dnešní speciálka měla pro Aleše znovu zvláštní průběh. „Prvních 160 kilometrů bylo naprosto brutálních, jelo se celou dobu maximální rychlostí, střídali jsme se ve vedení, podle toho jako kdo odpadal. Na jednom skoku jsme však utrhli přední nárazník, další neobvyklá závada, ztratili jsme tím 10-15 minut. Když jsme ve druhé polovině etapy dojeli Tomáše Tomečka, museli jsme na chvíli odlehčit zátěž motoru, který se v měkkých píscích začal přehřívat,“ shrnul poznatky z etapy Aleš Loprais, který dnes zajel sedmý nejrychlejší čas, ale ztratil také některé ze soupeřů, neboť Jan de Rooy etapu nedokončil pro poruchu motoru (na startu jsme se s ním ještě viděli) a Arjan Brouwer s Ginafem do speciálky ani neodstartoval.
Zítřejší etapa do Ataru je jednou z královských a klíčových. Dunových pasáží si všichni užijí dosyta.
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
Zouerat
Karel Loprais komentuje z Rallye Dakar....
Zdá se mi, že zběsilost si začíná vybírat své oběti. Nečekal jsem, že zrovna Čagin by sám sebe takto vyfauloval jako první, spíše jsem očekával, že si na honu na Čagina ostatní vylámou zuby. Ale stalo se, sekvence nakopávacích vln jsou vždycky zrádné, sám si to pamatuji ze své havárie na Dakaru 2003. Pokud vůz po dopadu trefí protější terénní vlnu, následující katapultáž auto pošle do naprosto nekontrolovaného pohybu, I proto jsou skoky sice efektní, ale nepříjemné. Čagin je uměl, ale i na něj si smůla počkala.
Jan De Rooy postoupil kvůli poruše motoru už po několikáté. Je to spíše důsledek enormního nasazení a maximálně využitých výkonových kapacit motoru. De Rooy sám byl vždy nekompromisní I vůči technice, co se mu možná opět vymstilo. Před startem erzety, v níž odstoupil, jsem s ním ještě mluvil, měl dobrou náladu a vyrazil na trať jako blesk.
Sami jsme pak měli fůru práce, abychom se dostali včas do bivaku. Stejně se nám to nepovedlo před setměním, naštěstí navigace nebyla složitá. Noční jízdy pouští má svoje specifika. Máte pocit, jako byste jeli stale z kopce a také v nějakém hustém lese, takovou tvoří černá tma kulisu. Není ale co závidět, v prachové vlně jedete prakticky naslepo...
Karel Loprais
5. etapa, Ouarzazate – Tan Tan, speciální zkouška 345 km
Pátá etapa letošního Dakaru zaznamenala hned několik zlomů v průběžném pořadí. Poznamenala ji vážná havárie dosud vedoucího Čagina, po níž byli jezdec i navigátor převezen na pozorování do nemocnice, naštěstí nejde o nic vážného. „Souboj prvních tří byl naprosto vyhecovaný a jelo se na hraně nebo až za ní. Do takového rizika už bychom jít nemohli. Bylo otázkou, kdy k tomu dojde, ale je trochu překvapením, že se to stalo právě Čaginovi, který kontroloval vedení a byl z dané trojice daleko nejzkušenější,“ řekl po etapě navigátor soutěžní posádky Petr Gilar.
Pro Aleše etapa skončila mnohem lépe než začala. Hned v úvodní fázi totiž kámen utrhl hadici napájení posilovače spojky a oprava si vyžádala na 15 minut. Byl to však jediný problém. „Etapa se nám dost líbila, rozhodně to nebyla taková rozbíječka jako včera, a přitom byla hodně rychlá. Většinu etapy nás hrozně štval Rešentnikov, trojka od Kamazu, který má snad za úkol soupeře blokovat. My jsme jeli celou dobu v jeho stínu a nedařilo se nám jej předjet, dýchali jsme všechen prach od něj. Překvapilo mě, že Bekx, když zastavil u havarovaného Kamazu, udělal první věc takovou, že si šel všechno vyfotit…,“ řekl Aleš Loprais po dojezdu.
Osmé místo v etapě však paradoxně znamenalo posun na průběžnou čtvrtou příčku.
Večer nastalo velké balení a přeskupení materiálu. Bivak v Tantanu je totiž posledním v Maroku. Všechna vozidla musejí mít k dispozici materiál pro vyproštění z písku, včetně našeho press caru.V Mauretánii totiž končí legrace a začíná ten skutečný Dakar.
Přejeme vše nejlepší Alešovi k jeho dnešním 27. narozeninám!!!
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
Větrný, prašný a velmi nehostinný TanTan
Karel Loprais komentuje z Rallye Dakar...
Dosavadní průběh Dakaru mě příliš nepřekvapil, protože souboj trojice Čagin, mladý de Rooy a Stacey se dal očekávat. Pokud se budou vpředu takto řezat, časem z toho můžou těžit i ostatní, v takovém temp je vždycky blízko k chybám.
Soutěž si z nové pozice jinak opravdu užívám. První portugalská speciálka byla naprosto fantastická, pořadatelé skvěle vybrali trať a bezvadně zorganizovali přístup k ní, nikde nebyly žádné zácpy. Jako diváci jsme se navíc dostali hned do první zatáčky a okruh byl tak strukturovaný, že poté stačilo ujít 500 metrů a viděli jsme závěr etapy dlouhé přes 100 kilometrů. Na jednom „fleku“ jsme viděli v obou případech takové divadlo, že jsem se na Dakaru dlouho takto nebavil.
Úvodní startovní rovinka byla velmi rychlá a tvrdá, ale za horizontem následoval „padák“ do první zatáčky, a v ní byl hluboký měkký písek. Hned jsem to klukům volal na start, aby si stihli včas podfoukout kola. Jedině tak mohli situaci zvládnout, a to se jim podařilo. Takový Čagin to neudělal a zdržel se tam v minuty. To ani nemluvím o de Rooyovi, který tam udělal školáckou chybu a bylo vidět, že už příliš nezávodí. Navíc mu buď nefungoval přední náhon, nebo jej ani nenapadlo ho použít, stále se zahrabával hlouběji. Příběh obou továrních Ginafů byl kapitolou samou o sobě. Znovu zbrklé zapadnutí, špatná práce s centrálním dofukováním a nedostatek zkušeností.
To však nemůžu říct o André Azevedovi, jeho průjezd byl fenomenální, je to pan závodník.
Čachry pořadatelů s přeřazováním de Rooye a Bekxe, který byl navíc v předešlé etapě penalizován, na preferenční startovní pozice, to opravdu nepamatuji. Třeba se účelově zrušila etapa, ale tohle se mi nestalo. Uvidíme, čeho všeho se ještě dočkáme. O to víc jsem rád, že oba dva dnes Alešovi v etapě do Er Rachidie neujeli, Aleš je doslova tlačil před sebou. Jen tak dál.
Karel Loprais, LOPRAIS TATRA TEAM
10.01. - 4. etapa, Er Rachidia – Ouarzazzatte, speciální zkouška 405 km
Dnešní 4. etapa znamenala dosud nejdelší speciální test ve vyprahlé marocké krajině. Trasa speciálky byla rychlá a zejména velmi prašná. Slabý vítr byl i příčinou toho, že prach velmi pomalu mizel a kvůli zhoršené viditelnosti šlo jen obtížně předjíždět.
Aleš Loprais vystartoval do etapy jako šestý v pořadí a přibližně první třetinu si dokázal svou pozici udržovat. Poté však přišla málo vídaná závada v podobě prasklé kulisy řízení, tedy prvku, který byl pro letošní Dakar překonstruován. Improvizovaná oprava znamenala pád v pořadí a zabrala ca 35 minut, během níž se před Aleše dostala kompletní holandská konkurence.
„Je to opravdu smůla, protože se nám jelo výborně. Ale není všemu konec a v celkovém pořadí jsme jen na skok od čtvrté příčky. Závadu jsme odstranili na trase a kluci se na to podívali i v bivaku, všechno je už v pořádku. Musím říci, že tahle Tatra je opravdu vynikající v technických pasážích, má výborné jízdní vlastnosti. Ale například Ginafy nám hodě dávají na rovinkách díky mamutímu výkonu, zrychlení mají opravdu brutální. Pak jsme se museli přes ně prodírat dopředu. Holanďané jsou letos velmi nadupaní a motivovaní a bohužel musím konstatovat, že jdou mnohdy už za hranici běžné závodnické slušnosti, zejména v bezohlednosti a blokování rychlejších soupeřů. Jejich jezdcům ale, zdá se, chyb větší grif při přejezdu měkkých písečných pasáží, a na to se dá sázet,“ shrnul dojmy z etapy Aleš Loprais.
Navíc při brutálních otřesech praskla zadní palivová nádrž, jejíž obsah Petr Gilar ještě během etapy přečerpal do hlavních. Oprava je naplánována na bivak před etapou do Zoueratu, protože rezerva paliva bude v dlouhých pouštních etapách potřeba.
Večer mechanici pečlivě všechno zkontrolovali a také ještě upravili roh kabiny, který byl pomuchlaný po kolizi z první etapy.
Závodu suverénně dominuje ruský „car“ Čagin, který ve vyhecovaném souboji zvyšuje postupně náskok před Staceym a mladým de Royem, jehož tým nám dnes večer v bivaku dělá sousedy. Dnešek znamenal citelné ztráty pro některé z Holanďanů. Dvojka od Staceyho Jacquot ztratil přes tři hodiny a přišel o velmi lichotivé čtvrté místo. Dvojka Bekxe Van Vliet byl podobný případ, stejně jak Rob Vink s Ginafem. Ve včerejším bivaku pracoval kompletní tým Ginafu dlouho do noci na opravách zavěšení kol, které bylo nutno kompletně rozebrat a vyměnit.
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
Ouarzazate
09.01. - Aleš Loprais se v celkovém pořadí posouvá vzhůru
Šestým místem v pondělní třetí etapě, první na území Afriky, se Aleš Loprais posunul o stejný počet příček v celkovém pořadí a zaujímá nyní sedmé místo.
Aleš Loprais do etapy nastupoval v situaci, kdy byl ve startovním pořádku, daném výsledky předešlé etapy, odsunut administrativním rozhodnutím od zeleného stolu o dvě příčky vzad. Před něj k překvapení mnohých pořadatelé postavili Jana de Rooye a Hanse Bekxe, tedy závodníky, kteří utrpěli vlastními jezdeckými chybami velké ztráty v předešlé etapě a měli tak startovat až úplně zezadu. Tato pozice byla z důvodu nemožnosti předjíždět pro oba nevýhodná, a tak podal de Rooy žádost o přeřazení ve startovním pořadí, aby „nebyla ohrožena bezpečnost předjížděných.“ Vskutku bezprecedentní rozhodnutí, oba výtečníci se tak vyhnuli další ztráti cca 30-40 minut v dnešní etapi.
„Za daných okolností je to dobrý výsledek,“ shrnul etapu Aleš Loprais,“pokud uvážím, kolik soupeřů nás dnes zdržovalo. Nejdřív to byl Rob Vink s Ginafem, toho jsme řadu kilometrů doslova tlačili před sebou, než se nám podařilo před něj dostat. Když se to podařilo, měl jsem před sebou de Rooye a Bekxe, které mi posadili před auto administrativně. Byl jsem hodně naštvaný, protože jsem byl rychlejší než oni, ale oba mě blokovali 180 kilometrů, jak to jen šlo. Nakonec jsem to nechal být a dojel v těsném závěsu za nimi, ale v celkovém čase jsem byl lepší. Auto je ale skvěle nastavené a dá se s ním jet střelba, můžeme být opravdu hodně vepředu.“ Ani žlutá Tatra nepřestála všechno bez šrámu: „Při přejezdu jednoho z kamenů jsme zavadili o balvan, a ten nám prorazil pravou nádrž, musíme to spravit. Také jsme měli pomalý defekt, který se dal ovšem centrálním systémem dofukovat, takže jsme pneumatiku vyměnili až po dojezdu.“ Řekl mechanik a navigátor soutěžní posádky Petr Gilar.
Soutěž zatím podobně jako vloni kontroluje pětinásobný vítěz Vladimír Čagin, v těsných patách mu jsou bratranci Gerard de Rooy a Hans Stacey, překvapením je výborné čtvrté místo Staceyho dvojky Francouze Jacquota. Smůlu měl dnes De Azevedo s Tatrou, který při defektu ztratil přes 20 minut, Tomáš Tomeček startoval ze zadní pozice a obsadil dnes 20. příčku.
Jestliže první marocká etapa byla vždy pojímána jako víceméně zahřívací, už úvodní portugalská speciálka ukázala, že legrace jde od začátku v každém případě stranou. Pondělních 252 km to jen potvrdilo. Mimořádně tvrdé „rozbíječky“ v horách prověřily zejména odolnost podvozků, byla to etapa, kterým se říká „tlumičová.“ Úzké horské cesty navíc naprosto znemožňovaly předjíždění a v oblacích prachu bylo snadné udělat chybu, mnoho se nedalo získat, zato bylo možné leccos ztratit.V závěru navíc výhled znepříjemňovalo podvečerní ostré slunce nízko nad obzorem.
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
07.01. - Zpráva z přístavu v Algericasu
Dobrý den,
zdravím vás, tentokrát už nikoliv z tiskového střediska rallye, ale narychlo z internetové kavárny v přístavu Algericas, kam jsme dorazili po 440 km spojovací etapy z Portimao. Až do Sevilly jsme se na cestě vídali s posádkou našeho závodního vozu, nicméně soutěžící (auta i motocykly dnes absolvovaly další nepříjemnou etapu v horách) se přesunují o kus dál, do přístavu Malaga, odkud odjíždějí lodi do Nadoru. Asistenční a novinářské vozy naopak jedou do Afriky přes Algericas.
Potíže vznikle při včerejší, poměrně hodně náročné první speciálce se klukům podařilo rychle odstranit. Pravá strana kabiny má par kosmetických šrámů, ale i řízení dali Martin Kahánek s Leošem Lopraisem a Petrem Gilarem do pořádku a všichni pokračuji. Naše novinářská posádka, stejně jako posádka šestikolky, se ze zbytkem týmu setkala až v Er Rachidii, takže ihned po vylodění nás čeká další, tentokrát komplikovanější a hlavně delší přesun.
Ani na vozidlech našich soupeřů nejsou včerejší šrámy vidět. Jan De Rooy i Hans Bekx ztratili pres dvě hodiny, ale pokračuji. Horši už je to s vozem Tomáše Tomečka, který pokračuje jen s pohonem 4x3.
Protože nám za chvíli jede loď, tak mi odpusťte dnešní absenci fotografii, a držte mi palce, ode dneška funguji jako Karlův navigátor a až Afrika nás všechny dokonale prověří.
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
Lisabon
06.01. - Aleš Loprais zahajuje svůj premiérový Dakar 13. místem v první speciálce
Úvodní speciální test 29. ročníku Rallye Dakar nabídl divákům i účastníkům lahůdkový, více než 100 km dlouhý, okruh poblíž města Setúbal. Trať vedla po pobřeží a vyznačovala se hlubokým písčitým podložím a hustým porostem borovic, mezi kterými vedla.
Těžká zkouška důkladně prověřila zejména méně zkušené účastníky. Spousta jich na trati zapadla a ostatní pak museli hledat okružní cestu lesem okolo. Aleš Loprais se musel nejprve vyhýbat zapadlému Ginafu Jana de Rooye a po celou první polovinu speciálky pokračoval ve slušném tempu. Zhruba v polovině etapy naši posádku zpomalila drobná kolize při jednom z vyhýbacích manévrů, při níž došlo k lehkému poškození předního nárazníku. „Nárazník jsme rovnali kliklakem, aby nekolidoval s chodem předního kola. Ve druhé polovině etapy jsme se navíc museli dvakrát kvůli ucpané trati vracet, couvali jsme z prudkého svahu,“ řekl nám těsně po dojezdu Aleš Loprais.
Výsledné 13. místo se ztrátou 24:52 minuty na vítězného Gerarda de Rooye je solidním základem pro další průběh závodu, ztráta na nejbližší soupeře je totiž minimální. Problémům se totiž hned na úvod nevyhnulo několik favoritů. Jan de Rooy zapadl po nápravy do písku hned v úvodní zatáčce a dlouho se nedokázal dostat ven ani za pomoci týmového kolegy Dusiterse, navíc mu nefungoval pohon předních kol. Na stejném místě mírně zaváhal i favorizovaný Čagin a zapadly tam i dva tovární Ginafy. Hans Bekx měl kolizi s Hinem J. Sugavary a poškodil při ní chladič. Tomáš Tomeček nabral velkou ztrátu hned v úvodu kvůli technickým problémům. Andre Azevedo ztratil po defektu 10 minut.
Karel Loprais hodnotil výkon svého synovce veskrze pozitivně: „Aleš jel přesně to, co měl a etapu zajel velmi dobře. V obou případech, kdy jsem jej viděl, byla na daném místě krizová situace a pokaždé se s ní vypořádal bravurně. Až v Africe se ukáže, co kdo umí. Pro nás je jednoznačně výhodou, že Čagin, de Rooy a Stacey se bijí o každou vteřinu, v konečném efektu z toho můžeme lecos vytěžit, a nejen my.“
Pořadí po 1. etapě:
1. G. De Rooy (NL, Ginaf) 1:40:00
2. Stacey (NL, MAN) – 0:20
3. Čagin (RUS, Kamaz) –0:46
4. Jacquot (NL, MAN) –2:39
5. Van Ginkel (NL, Ginaf) –5:31
…
9. Macík (CZ, LIAZ) –14:23
10. Azevedo (BR, Tatra) –15:33
13. Loprais (CZ, Tatra) –24:52
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
Lisabon
04.01. - Technická přejímka
Úvodní fáze Dakaru, pro fanoušky atraktivní, ale pro závodníky úmorná, má Loprais Tatra team úspěšně za sebou. Jak závodní vůz Aleše Lopraise, tak doprovodná šestikolka Martina Kahánka prošly bez zaváhání.
Celá přejímka se tradičně protáhla až do večerních hodin kvůli enormnímu množství účastníků. Úvodní částí jsou tradičně administrativní přejímky, kde se kontrolují licence všech zúčastněných, a homologace vozu. Závodníci navíc přebírají a montují bezpečnostní výbavu, která je pro rallye předepsána, ať už se jedná o systém varovných signálů Sentinel, systém satelitního sledování vozidel Iritrack a E-Track nebo se fasuje speciální navigační přístroj GPS. Posádky zároveň dostávají itinerář a mapu na evropskou část závodu, lodní lístky na přelodění do Afriky a probíhá kontrola zdravotních výkazů. Zároveň se kontroluje základní bezpečnostní výbava vozu. „Naše auto prošlo celkem v pohodě, měli jsme pouze miniaturní problém v podobě už starší baterie náhradního napájení GPS přístroje. Komisařům se tři roky zdály být moc, tak jsme museli koupit novou,“ řekl k průběhu přejímek mechanik a navigátor soutěžní posádky Petr Gilar.
Následuje technická přejímka ve zvláštním, k tomuto účelu dislokovaném stanu. V něm vůz dostane startovní číslo a registrační cedulku rallye a zároveň komisaři zaplombují blok motoru a turbodmychadla.
Protože se přejímka protáhla do večerních hodin, náš tým komisařům jejich úlohu trošku ulehčil. Petr Gilar vydatně asistoval při plombování motoru a mechanik z doprovodného vozu Petr Čapka nezapřel letitou praxi výrobce všech reklamních tatrováckých polepů a všechna čísla nalepil osobně. Po přejímce zamířila závodní Tatra č. 512 do parc fermé, tedy uzavřeného parkoviště závodních strojů, kde vozidla zůstávají až do startu soutěže, aby na nich nikdo nemohl provádět jakékoli úpravy.
Jiří Vint
Loprais Tatra Team
Lisabon
