DISTRIBUTOR

úvod | novinky | profil firmy | zajímavosti | průmyslová filtrace | přehled výrobků | poptávka | spojení

Dakar 2011

Aktuality - Rallye Dakar 2011

Jedeme Dakar 2011

Je konec. Posádka Aleše Lopraise na Dakaru 2011 končí.

Po problémech v 9. etapě Rallye Dakar v okolí Copiapó musí posádka Aleše Lopraise bohužel na Rallye Dakar skončit.

Jak jsme informovali, postihly posádku tatry č. 504 v 9. etapě první technické problémy v celém závodě. Bohužel šlo o potíže technického charakteru v podobě zásadní závady na turbodmychadle, kvůli kterému motor ztratil podstatnou část svého výkonu. Bez něj ovšem dunové hory v poušti Atacama nelze účinně přejet a pořadatelé záměrně umisťovali průjezdní waypointy na jejich vrcholech. Posádka měla na výběr, zda nechá vozidlo v dunách, nebo se pokusí najít jakoukoli průjezdnou cestu do cíle. To se sice podařilo, ale neprojeté kontrolní body znamenaly bohužel vyloučení.

Dosavadní vystoupení Aleše Lopraise se setkalo s obrovskou podporou fanoušků i nejbližších soupeřů, kteří Čechům fandili v účinném boji s přesilou továrního týmu Kamaz. Při jednáních se sportovními komisaři také většina z nich přišla naši posádku podpořit.

„Chci velmi poděkovat všem našim fanouškům, přátelům a partnerům za to, že nás tak neskutečně tlačili vpřed za naším cílem, kteý jsme si vytyčili a který se nám celou soutěž dařilo naplňovat. Během deváté etapy došlo k zásadní závadě turbodmychadla. Dramatické snížení výkonu motoru na pouhých 30 procent nám sice umožnilo dojet až do cíle speciálky, ale nepodařilo se nám projet veškeré povinné průjezdní body, umístěné v dunových polích atacamské pouště. Přestože se za nás až neuvěřitelně postavila většina konkurenčních týmů, které chtěly, abychom s přesilou Kamazů bojovali dál, jury rozhodla nekompromisně: vyloučení ze závodu z důvodů neprojetí několika kontrolních bodů,“ upřesňuje situaci Aleš Loprais.

„Rozhodnutí musíme akceptovat. Dlužím velké poděkoání celé posádce. Milanu Holáňovi za konstrukci skvělého vozu i péči o něj, Josefu Kalinovi za skvělou navigaci. Samozřejmě i trojici mechaniků – Radim Pustějovský, Leo Loprais Jarda Halfar – za perfektní přípravu vozidla v bivacích. Ti všichni podali naprosto profesionální výkon hodný obdivu,“ dodává Aleš.

Po dvou vítězných etapách (mimochodem, prvních pro značku Tatra od Dakaru 2007 a předtím od Dakaru 2004) a velmi vyrovnaných umístěních v nejlepší trojce tak přišel technický problém na nejnevhodnějším místě, v dunových polích. V případě tvrdého povrchu by bylo možno celou trasu sníženou rychlostí projet až do cíle.

„I když nás letos zastavila nepředvídatelná technická závada, která se na Dakaru nedá nikdy vyloučit, jsem na náš výkon v průlběhu celé soutěže hrdý. Dvě vyhrané etapy a neustálý boj v první trojce nám daly za pravdu, že jsme na dobré cestě a dávají nám energii do budoucna. Velmi jsme se našemu cíli přiblížili, jsme opravdu blízko,“ ukončuje Aleš.

Děkujeme všem za podporu v průběhu celé rallye.

Loprais Tatra Team

Okruh kolem Copiapó znamená smůlu, technické problémy a pád na 4. místo

V 9. etapě Dakaru se posádka Aleše Lopraise potýkala s velkými technickými problémy a dokončila ji s velkou ztrátou.

Okruh kolem Copiapó obsahoval ve zkrácené podobě na CP2 sice jen 207 kilometrů dlouhý úsek, ale patřičně opepřený pouštními horami, které je nutno vyjíždět až stodvacetikilometrovou rychlostí, prachem a gigantickými dunami. D speciálky vyrazily jako první tři Kamazy a Aleš Loprais hned za nimi. Na prvních dvou waypointech si zkušeně udržoval 3. místo v etapě tak, aby kontroloval náskok před Nikolajevem. Na 77.km však vůz musel zastavit kvůli dosud nespecifikovaným technickým problémům. Na 3. waypoint Aleš ještě dojel se ztrátou 1:18 hodiny, ale další stop nastal na 110. km. Další časový údaj, který máme k dispozici, je až cíl se ztrátou 2:48 hodiny, ale teprve nejbližší čas ukáže všechny okolnosti dosažení tohoto údaje, průjezdu všech kontrolních bodů i povahy technických problémů, nejvíce však o tom, zda naše posádka bude schopna pokračovat v rallye. O situaci budeme informovat.

V čele soutěže mezitím Čagin znovu utěšeně boudoval náskok, následován Kabirovem a Nikolajevem, nicméně v závěru kabirov pořádně „protáhl krok“ nebo využil Čaginova zaváhání, vyhrál etapu a dostal se zpátky do čela soutěže. Nikolajev využil ztráty Aeše Lopraise a dostal se před něj o 1:10h na 3. místo, Aleš je čtvrtý, o 50 minut před Echterem. I přes značnou ztrátu v této 9. etapě je tak prozatím zachráněno slušné umístění

Etapa kolem Copiapó byla zároveň psolední na území Chile. Další den se soutěžící přesunou přes andský průsmyk Paso San Francisco do Argentiny, kde je následně čeká tradiční horká prověrka v bílých píscích ergu okolo Fiambaly.

Jakmile se nám posádka z Chile ozve, připravíme další informace.

Jiří Vintr

Osmá etapa znamená pro Aleše Lopraise návrat zpět na třetí místo

Osmá etapa nabídla typický hardcore pouště Atacama, Aleš v ní poprvé nedojel na stupních vítězů a zařazuje se na průběžné 3. místo.

508 kilometrů z Antofagasty do Copiapó nabídlo už tradiční mix toho nejtěžšího, co Atacama skýtá. Vyprahlá krajina bez života s velkými výškovými rozdíly, gigantickými dunami i mimořádně rozbitými kamenitými pasážemi s četnými terénními zlomy, to vše vyplněné tunami prachu zvaného guadál, jemného jako popel, v Africe se mu říkalo feš-feš. I v této etapě platilo, že byla obtížnější než ty předchozí a zcela zamíchala časovými rozestupy. Aleš do etapy vystartoval jako první, ale speciálka patřila obhájci prvenství Vladimiru Čaginovi. Ten ji doslova prolétl a v cíli byl hned za prvními čtyřmi Volkswageny, ani devítinásobný dakarský král Peterhansel nedokázal zajet lepší čas. Výkon jako z jiné planety vyšvihl Čagina v měsíční krajině chilské pouště do čela soutěže kamionů.

Aleš se v den svých 31. narozenin od počátku držel na třetím místě, s lehkým odstupem za Kabirovem, ale před Nikolajevem. Mezi čtvrtým a pátým waypointem měla naše posádka defekt, který na místě řešila výměnou kola, což s sebou přineslo dvacetiminutovou ztrátu, která dala základ výsledné ztrátě v cíli. Kabirov i nikolajev si až do konce etapy udržovali víceméně konstantní náskok. V celkovém pořadí je tedy Aleš třetí, ale Čagin je v čele jen o tři minuty před Kabirovem a výživný dunový okruh kolem Copiapó ještě může s mnoha věcmi zamíchat.

"Co říci k dnešku, byla to typická pouštní dakarská etapa. Bohužel jsme hned v úvodu chytili defekt a s ním i poměrně velkou ztrátu. Při výměně kola nás předjelo pět kamionů a několik aut i motorek. Dostat se zpět přes prášící auta byl pořádný oříšek, ale předjeli jsme všechny kromě Čagina a Kabirova, v cíli tedy nakonec brambory. Všechny nás bolí záda, všichni dostáváme opravdu zabrat. Já mám navíc nějaký zánět v pravém lokti a neskutečně to bolí, když řadím rychlostní stupně. Řadím tady určitě minimálně tisíckrát denně, ale má to alespoň jednu výhodu, řadím o to rychleji, abych to měl za sebou, v písku je včasná změna rychlostního stupně důležitá, abychom nezapadli :-). Těch 508 kilometrů bylo opravdu mimořádně rozbitých. Dneska tedy čtvrté místo, ale show musí pokračovat, bojujeme dál," řekl k etapě Aleš Loprais.

Nabídka úseků v Atacamě pokračuje i v deváté etapě, zdánlivě pouze 235 km dlouhou, možná však nejobtížnější v celém závodu. Start i cíl je v Copiapó, kousek od bivaku. Nekonečné moře dun a zrádných písečných pastí může zamíchat pořadím všemi směry. Poté se závodníci přesunou zpět do Argentiny, kde budou písečné galeje pokračovat.

I když je v plném proudu ročník 2011, pořadatelé se už pilně zabývají myšlenkami na ročník následující, který se také pojede v Jižní Americe. Již bylo oznámeno, že Dakar 2012 by se měl uskutečnit na trase mezi Buenos Aires a Limou, hlavní městem Peru. Po absolvování toho nejvýživnějšího z argentinských tratí a celé chilské Atacamy by měly následovat tři peruánské etapy a již se řeší důstojné místo pro slavnostní dojezd.

Jiří Vintr

Aleš Loprais podruhé za sebou vyhrává etapu a dostává se na druhé místo

I sedmá etapa se nesla ve znamení kvalitního výkonu Tatry č. 504, která dokázala postoupit o příčku výše v celkovém pořadí.

Sedmá etapa Rallye Dakar zavedla soutěžící zpět do dun pouště Atacama. Pořadatelé ji po uvážení zkrátili, neboť řada soutěžících, kteří o volném dnu dojížděli pozdě z etapy šesté, mohlo potřebovat trochu sebrat síly. Jenže i 252 kilometrů, které pořadatelé nabídli tím, že smazali druhý úsek speciálky (mezi oběma úseky byla neutralizační zóna) se ukázalo jako velmi výživné menu, vždyť i osmý kamion v cíli, kterým byl kvalitní Kamaz kazašské Astany, už ztrácel na vítěze přes hodinu. Aleš Loprais do etapy staroval poprvé z první pozice a dařilo se mu. Od prvních kilometrů před sebe nikoho nepustil a oběma vedoucím Kamazům se postupně vzdaloval. Menší smůlu si vybral Čagin, jeho zdržel defekt, ale přesto, že dokázal do cíle etapy ztrátu mírně umazat, v závěrečné dunové pasáži stejně znovu mírně ztratil. Aleš Loprais tedy vyhrává druhou etapu za sebou a dostává se na druhou příčku - Rusa Čagina má za sebou o 12 minut.

"Dnes to byla další krásná etapa a všechno nám v ní vyšlo. Byla velmi technická a prašná, s množstvím skoků a vysokých dun. Jeli jsme své maximum a naštěstí vyhráli. Je to však těžké, tlak je obrovský a bojujeme na trati o každou vteřinu, stále máme před sebou tisíce kilometrů a jisté nemá opravdu nikdo nic. Je potěšitelné, že ostatní opravdu kvalitně zajištěné týmy nám v boji proti ,sborné' fandí. Tým de Rooy nám dokonce nabídl vlastní fyzioterapeuty a maséry, což je od nich velmi milé. Bojujeme dál, ale obezřetně. Nic jiného nám ostatně ani nezbývá," dodal k etapě Aleš Loprais.

V celkovém pořadí tedy došlo ke změně na třetím a druhém místě. Náskok Kabirova se znovu mírně ztenčil a napjatost situace dokládá i třetí místo Čagina, za jeho ztrátu může jen trojice defektů, tedy situací, které jsou v tomto sportu při obrovském nasazení čelních posádek poměrně rutinní záležitostí, byť dřinu při výměně 150kilového kola si všichni jistě rádi odpustí. Vůbec nic rozhodnuto není ani v boji o čtvrtou příčku, Echter byl dnes rychlejší než Nikolajev. Zajímavý je i souboj vozů MAN o osmé až deváté místo. Zatímco Van Vliet má k dispozici speciál, který má za sebou i vítězství na Rallye Transorientale, Němec Behringer se drží v první desítce i s kamionem sériové konstrukce. Sedmá etapa vyšla Nizozemcům, kterým se dosud tolik nedařilo, Elfrinkovi a van den Brinkovi.

Atacama pokračuje a boj o čelo kamionů také. Hned další den čeká účastníky drakonická speciálka do Copiapó, dlouhá 508 kilometrů, navíc po dlouhém přesunu spojovačkou. Cíl v Copiapó bude tradičně hned u bivaku.

Jiří Vintr

Aleš Loprais ve dni volna: atmosféra je tu skvělá!

Dakar 2011 se nachýlil do své poloviny, tedy skoro, protože odjeto je šest ze třinácti speciálních zkoušek. Aleš Loprais stále drží nadějné 3. místo celkově.

Arica, město na pomezí Chile a Peru v severní části pusté pouště Atacama, hostí volný den na Dakaru a je zároveń obrátkovým bodem, rallye se bude pohybovat zase směrem k jihu. Etapa před dnem volna bývý tradičně drakonická a nejnak tomu bylo i letos. Ještě uprostřed volného dne je ve výsledkové listině, vydané pořadateli pouze 28 posádek kamionů z 54 na startu, i když většina těch, kdo etapu dokázali dokončit, už jsou jistě na místě. Už jsme informovali, že Aleš dokázal etapu vyhrát o necelé 4 minuty před Kabirovem a o necelých 10 minut před dotírajícím Čaginem.

Jaká byla tedy první vítězná etapa na jihoamerickém Dakaru?

Především krásná, s obrovským množstvím strmých dun opravdu extrémní velikosti. Některými úseky bylo potřeba doslova skákat.

Skákat? To může být nebezpečné.

Je to nepopsatelný pocit, když nevíš, co se skrývá za dunou. Pořadatelé to ale tak chtěli, když některé waypointy, které musíme sbírat, umístili přímo na vrcholcích dun. Někdy není jiné cesty, než vrchol prostě proskočit, a je k tomu potřeba zároveń i notná dávka štěstí.

Jaká je atmosféra na rallye?

Užíváme si to, i když býváme z etap velmi unavení. Atmosféra divácká bývá skvělá každý rok a nám se tu zatím daří, takže je dobrá nálada. Přesto je tu něco tentokrát jiné...

Co?

Zjistili jsme, že nám fandí i soupeři. Kamaz tu vyhrál 24 etap v řadě, prakticky nebyl k poražení. My se s nimi zatím dokážeme honit na předních příčkách i s malým rodinným týmem a mnohem menším zázemím, než mají oni. Soupeřům je to sympatické, cítí, že někdo trochu narušuje tu strnulou hegemonii obrovského týmu, je to neobvyklé, nejen pro ně. Chodí za námi a nabízejí sami pomoc, kdybychom potřebovali. Ať už Pep Vila od de Rooye, manažer Veka týmu Van Putten nebo Jordi Juvanteny. Všem patří dík. Víme, že Rusové jedou opravdovou střelbu, jedou naplno. Poslední dva bivaky měnili přední nápravy. Ale také se snažíme.

Teď máte den volna. Čemu se budete věnovat?

Samozřejmě ho věnujeme údržbě vozu, který toho musel hodně vydržet. Ale budou se dělat běžné věci, vyměníme přední kloubové hřídele, tlumiče, dorazy, zkontrolujeme brzové obložení, vyměníme filtry, olej, vyměníme některé pneumatiky.

Tatra se zatím tedy drží. Jaký z ní máš pocit?

Zatím skvělý, krásně drží a budeme moc rádi, když jí to tak zůstane. Spokojeni jsme s výkonem i jízdními vlastnostmi. Touto cestou chceme poděkovat panu Jozefu Ferenczovi z firmy FRT z Košic. Vyvinul pro naši Tatru fantastické tlumiče, které jedeme od první etapy. Otestovali jsme je v Senici a on nám je připravil přes Vánoce během 14 dní! Díky nim dokážeme držet krok i s Kamazem, který má vyvinuté tlumení na míru u výrobců světově známých značek. Pan Ferencz je opravdu frajer, díky.

A co bude dál?

Ve výsledkové listině jsou před námi dva Kamazy a za námi další dva. Takže nezbývá než bojovat, i když jsme tam jako sami vojáci v poli. Je třeba jet rychle, ale také nepovolovat v koncentraci, vyhnout se chybám a hlavně mít štěstí. Z takové bitvy se neutíká.

Vzhledem k množství posádek, které se teprve snaží dorazit do Ariky ve dni volna, se pořadatelé rozhodli zkrátit sedmou etapu vypuštěním druhé části speciálky do Antofagasty.

Jiří Vintr

Kalina: vzorec pro vítězství

Čtyřnásobný vítěz Dakaru, navigátor Josef Kalina, bude mít letos 62 let a byl opět povolán k závodu rodinným klanem Lopraisů, aby asistoval Alešovi v kamionu Tatra k tomu, aby společně vyzvali Kamazy. Vzpoura začala v Arice vítězstvím v etapě, které je pro český tým historickým milníkem.

Od svých začátků v úloze pilota má Aleš Loprais zafixovaný cíl, kterému věnuje svou energii: jednou vyhrát Dakar. Vyrostl ve světě náklaďáků, v rodině, která tráví každoročně spoustu zimních dnů v dakarských bivacích a dědic rodinné tradice momentálně okupuje třetí příčku pořadí kamionů. Letos byl však na poslední chvíli povolán do kabiny závodního kamionu právě Kalina, aby nahradil Lopraisova tradičního navigátora. Myšlenka vznikla u Milana Lopraise, Alešova otce, který oslovil právě Kalinu, čtyřnásobného vítěze rallye z dob, kdy Karel Loprais závodu kamionů dominoval.

"Znám Aleše od dob, kdy byl ještě dítě a jsem pro něj něco jako strejda, takže jsem si řekl, že to není špatná myšlenka. Mým cílem je předat mu něco ze svých zkušeností a zatím si je bere k srdci, i když připouštím, že je to trochu divoký kluk," vysvětluje náhradník v Lopraisově týmu. Zatímco se Kalina účastnil Dakarů v jiných vozech nebo v úloze týmového manažera, jeho účast po boku Aleše Lopraise reprezentuje návrat na výsluní poté, co před deseti lety, v roce 2001, oslavil s Karlem poslední ze společných vítězství. Pro 62letého barda není přizpůsobení se tomuto závodnímu tempu jednoduché. "Není to hra pro staré pány, závodění s náklaďákem v takovém tempu. Schytáte spoustu nárazů po celém těle a je to fyzicky opravdu náročné. Hrával jsem kdysi lední hokej a po každé speciálce se cítím, jako bych měl za sebou těžký zápas. Ve srovnání s tím mi přijdou osobní auta jako hračky pro malé děti."

Přes svou skromnost to vypadá, že Josef velmi přispívá k dobrému a hladkému vystoupení Tatry pod vedením Aleše, na kterého vystupování nového parťáka udělalo velký dojem: "Je úžasné, co dokáže ve svém věku. Jen si představte, jaké by to bylo, kdyby každý dokázal v dunách odvádět takto precizní práci." Kalina by teoreticky mohl vyzvat i další rekord, který se na Dakaru drží dlouhých 17 let a který dodnes patří k nejhezčím okamžikům, na něž vzpomíná: "V roce 1994 jsme s karlem vyhráli soutěž kamion a mezi všemi auty se umístili na 6. místě." Doyen posádky číslo 504 tedy zažil časy, kdy kamiony Tatra Dakaru dominovaly. Dřívější dominance Čechů byla vystřídána nadvládou týmu Kamaz, který do pátku vyhrál 24 etap Dakaru za sebou. Tato série však byla ukončena právě Alešem Lopraisem v Arice, kde slavil vítězství v etapě po 4 letech od svého prvního triumfu v Tambacoundě.

Tento úspěch sice nemění celkovou situaci v závodě, ale zkušený Kalina se stále nevzdává tomu, že jde o zajímavý trend.: "Vždycky závodíme, abychom vyhrávali, i v 62 letech. Tým Kamazu je extrémně profesionální, mnohem více než my, kteří máme povolání i mimo závodění. Mají přímou podporu velkého výrobce a ve výsledku drží všechny trumfy v rukou. Ale vidím, že do té vítězné série můžeme občas vstoupit. Už v Iquique ychom asi vyhráli, kdybychom neřešili defekt krátce před koncem etapy, v Arice už se nám podařilo přijet první. Když se to podařilo jednou, pokusíme se to zopakovat a uvidíme, třeba přitlačíme na některé slabé místo spočívající v ruském temperamentu." Slova, která ambiziózního Aleše Lopraise jistě potěší.

www.dakar.com

Přeložil Jiří Vintr

Výborně! Aleš Loprais vítězí v 6. etapě před dnem volna!

Etapy před dnem volna bývají většinou drakonické, v té letošní po boji Aleš Loprais poráží oba Kamazy a upevňuje si celkové 3. místo.

Pořadatelé přirpravili v etapě z Iquique do Ariky (na hranicích Chile s Peru) další opravdu výživné menu v absolutní pustině plné dun a prachu feš-feš, zkrátka typická etapa v Atacamě, jaké letošní dakar po dnu volna nabídne ještě tři. Startovalo se prakticky z bivaku v Iquique a nejlepší kamiony už se mohou těšit výhodě startu v kombinovaném pořadí s osobními vozy, takže se na trati v otevřených prostorech rovnoměrně rozmístí. Aleš začal tentokrát mírně zadrženě, když na 2. waypointu ztrácel na vedoucího Kabirova kolo 6 minut a před sebou měl na 5. místě i Nikolajeva. Poté však začal zvolna dotahovat, ale i ruští piloti si své pořadí několikrát vyměnili.

Taktická bitva v plném tempu uprostřed nehostinné krajiny vrcholila. V závěrečné čtvrtině etapy začali Aleš s Čaginem zvolna stahovat Kabirovův náskok, až se mu přiblížili na vzdálenost pod jednu minutu. Zatímco Aleš v útoku pokračoval a zakrátko Kabirova předjel, Čagin se zdržel opravou defektu a vzniklé patnáctiminutové manko dokázal do cíle ještě o třetinu stáhnout. Aleš Loprais mezitím náskok na Kabirova natáhl až na 3:55 minuty.

V celkovém pořadí zůstává vše při starém. Nicméně rozestupy mezi Kabirovem, druhým Čaginem a třetím Lopraisem se ještě zmenšily, Aleš na Čagina ztrácí již jen dvě minuty. Další v pořadí dojely Kamazy Nikolajeva a Mardějeva, už s větší ztrátou, zatímco Němec Franz Echter na MANu na 6. místě ztratil již přes hodinu. První desítka utrpěla další ztrátu kamionu širší špičky, bohužel opět Tatry, tentokrát Brazilce Andrého Azeveda. Dá se očekávat, že tak, jako to bývá v etapách před dnem volna, bude velká spousta účastníků dojíždět až v pozdních hodinách s velkými časovými rozestupy.

Pro statistiky připomínáme, že se jedná o Alešovo druhé etapové vítězství na Dakaru. To první bylo v etapě Kayes-Tambacounda na Dakaru 2007 a bylo tehdy jedním z pilířů na překvapivé, ale systematické cestě k bronzové příčce v dakarském cíli.

Jiří Vintr

První pouštní etapa důkladně zamíchala pořadím, Aleš Loprais si v ní upevňuje průběžné třetí místo

První velká etapa na území pouště Atacama výrazně protáhla celkové rozdíly. Aleš Loprais dokázal dvakrát stahovat ztrátu a nakonec v ní skončil 3.

Fenomén Atacamy je tady. Zatímco po včerejším průjezdu Andami dostali soutěžící pouze dvousetkilometrový předkrm plný prachu a v závěru zrádného písku fešfeš, Pátá speciálka do Iquique, dlouhá 423 kilometrů, už byla plným soustem, jaká na soutěžící čekají ještě minimálně čtyřikrát. Měsíční krajina zcela bez života, plná děr, terénních zlomů a hlavně všudypřítomného prachu a písku jemného jako cement byla skutečně důkladnou prověrkou. Aleš si v ní průběžně udržoval třetí místo po celou dobu, se dvěma výjimkami. Po čtvrtém waypointu ztratil okolo 12 minut a z této ztráty postupně dokázal Čaginovi i Kabirovovi, edoucím v čele, umazat přinejmenším polovinu.

Zhruba kolem WP13, cca 50 km před cílem, zaznamenal Aleš ovšem zhruba 17minutové zdržení (oprava defektu?), po kterém klesl na 5. místo v etapě, zatímco se stejným problémem se potýkal dosud vedoucí Čagin. Aleš dokázal část ztráty znovu umazat a v závěru se mocně dotahoval až na druhou příčku - tu však udržel s minimálním náskokem mladý Eduard Nikolajev. Čagin, ale hlavně Echter a Azevedo, dorazili do cíle až za Alešem, a tak jej v celkovém pořadí dále neohrozili. Nebýt těchto dvou lehkých ztrát, mohl Aleš Loprais bojovat o vítězství v etapě.

Naopak, závod má nového lídra a bude zajímavé sledovat taktiku týmu Kamaz, která dosud hrála do not právě Čaginovi. Před další etapou (po ní následuje volný den, takže půjde tradičně o nejtěžší etapu v soutěži) totiž Čagin na druhém místě ztrácí 13 minut, které ovšem může snadno eliminovat. Zajímavá situace, v níž zdaleka není pro nikoho nic rozhodnuto, nastává na pozicích za Alešem. Echter i Nikolajev svádějí krásný souboj o čtvrtou příčku, po 5. etapě je na ní Nikolajev, o pouhých 5 sekund! Ještě před 5. etapou dělilo závodníky na 5.-10. místě pouhých 13 minut! V Iquique to už rozhodně neplatí, na průjezdních bodech zela za Azevedem minimálně hodinová díra a zdá se, že tu máme jasnou skupinu pilotů, která svede v Atacamě rozhodující boje. Proroctví Pepíka Kaliny z předodjezdové tiskovky v Praze se zatím beze zbytku naplňuje. ("Je tam obrovské množství rychlých Holanďanů, ale v prvních třech etapách se jich řada vystřílí. Podle mě už se v Atacamě vykrystalizuje taková pětice šestice posádek, které si to opravdu budou rozdávat o umístění vepředu. Ostatní buď odpadnou, nebo neudrží v poušti tempo.")

"Dnes jsme si všichni hrábli na samotné dno. Potkalo nás bloudění a ke konci etapy jsme ztratili 18 minut při opravě defektu pneumatiky. Každé z těchto zdržení se nám postupně dařilo eliminovat. Než jsme vyměnili pneu, předjelo nás nekolik kamionů našich soupeřů a začala stíhací jízda v dunách, během které jsme je všechny předjeli zase zpátky. dnešek byl velkým sledem extrémních situací. I když jsme dojeli 'jen' třetí, tak dnešního etapového výsledku si z celé rallye cením nejvíc, protože byl opravdu tvrdě vybojovaný," řekl k průběhu etapy Aleš Loprais.

Pátá etapa zkrátka byla tou pravou pouštní, časové rozestupy rapidně vzrostly ve všech kategoriích.

Jiří Vintr

I ve čtvrté etapě Aleš Loprais na pomyslném pódiu

Čtvrtá etapa do Calamy zavedla závodníky na území Chile. Aleš Loprais získal za dvojicí Čagin-Kabirov opět třetí místo a upevnil si bronzovou příčku.

Atacama je tady. Čtvrtou etapou do Calamy se soutěžící dostali na její pomezí. Ještě předtím však museli vyrazit už ráno, aby překročili andský průsmyk Paso de Jama ve výšce 4800 metrůnad mořem. Po 500 kilometrech spojovačky tak následoval 207 kilometrů dlouhý, poměrně dost rychlý, prašný rychlostní test. Jeho poměrně velká část se odehrála v nadmořské výšce nad 3000 metrů a start probíhal na gigantické náhorní planině ve výšce 3400 metrů.

Etapa se pro Aleše nesla v duchu té předchozí. Snažil se udržovat kontakt s dvojicí Kamazů vepředu, ale oba ruští piloti neustále mírně navyšovali svůj náskok. Zejména Čagin citelně ujížděl i svému kolegovi a v cíli atakoval první desítku mezi všemi automobily. Za Alešem mezitím sváděli těsnou bitvu na dálku Echter a Nikolajev, na jednom z průjezdních bodů se dokonce Echter Alešovi přiblížil na pouhou jednu sekundu. Poté se však od něj frenštátský pilot odpoutal a dojel si pro bronzovou příčku se ztrátou necelých 6 minut na vítězného Čagina, pro nějž to bylo už 59. etapové vítězství na Rallye Dakar.

"Dnes to bylo po boji opět třetí místo. Na trati po přejezdu hor byla spousta děr, skoků a našel se i tradiční chilský fešfeš. Předjíždění osobáků bylo malé peklo,a le od zítřka už pojedeme podle pořadí s osobními vozy. Hlavně jsme stále teprve někde ve třetině soutěže, cesta je ještě dlouhá. Dnes jsme ve 150kilometrové rychlosti chytili defekt, byl to slušný adrenalin, udržet těch našich devět tun na pistě. Umístění věnuji na dálku svému strýci Karlovi, dodal k etapě Aleš.

Aleš si s přehledem udržel za sebou Echtera s Nikolajevem, kteří jsou v celkovém pořadí už více než půl hodiny za ním, na druhou stranu však připraveni kdykoli využít jakékoli nabídnuté příležitosti. Za nimi ještě neřekl poslední slovo André de Azevedo (vyhoupl se během čtvrté etapy z osmé pozice na šestou) a celý kamazovský tým jistí z osmého místa Mardějev. Pozice v první desítce stále úspěšně okupuje trojice pilotů hlandských týmů de Rooy a MAN VEKA. Vůbec pořadí druhé poloviny první desítky e podobně zajímavé velmi těsnými časovými rozestupy jako stav v čele závodu.

Jiří Vintr

Do třetice všeho dobrého, třetí místo v etapě pro Aleše Lopraise

Po dvou druhých místech dojíždí Aleš ve třetí etapě těsně třetí, o pouhých 5 sekund za Kabirovem, do vedení jde Čagin.

Etapa ze San Miguel de Tucumán do San Salvador de Jujuy byla další z řady úplně nových. Kamiony měly denní menu přece jen kratší, neboť denní speciálka byla rozdělena na dvě části, opět s motocyklovým úsekem vyměřeným jinde. Pořadatelé do druhého úseku kamiony nepustili vzhledem k průjezdům lesními cestami, do nichž sahají mohutné větve stromů, které by vysoké stroje mohly závažně poškodit.

Průběh dle průjezdů waypointy už nabídl tradiční menu, tedy souboj trojice Čagin, Kabirov, Loprais. Zatímco Šestinásobný dakarský vítěz Čagin vyrazil kupředu jako blesk a po celou speciálku utěšeně kousek po kousku budoval své vedení, Aleš se od prvního waypointu držel na druhém místě. Jeho náskok na Kabirova se pohyboval v rozmezí 20-40 sekund. Až v samotném závěru Rus "zatáhl" a upevnil si růběžné druhé místo o směšných 14 sekund. Právě velmi těsné časové rozestupy jsou anomálií soutěže kaminů a pravým opakem loňského ročníku, který ovšem nabídl na rozdíl od letoška duny už ve třetí etapě.

"Dnes to byla jedna z nejkrásnějších etap, jakých jsem se kdy zúčastnil. Prostředí bylo jako z románů Karla Maye, od zelených stepí, přes červená pohoří až po jezera a stepi se stády lam, k tomu navíc vysoké převýšení. Od počátku jsme se honili s Rusem Kabirovem, dojeli jsme ho na dohled a udržovali si zhruba půlminutový náskok. V závěru etapy jsme se ovšem zapletli mezi pomalejší osobní vozy, které hodně prášily. Nechtěli jsme absolvovat riskantní předjížděcí manévr, takže nám Kabirov trochu ujel, ale i tak jsme spokojeni. Zítra nás čekají Andy a za nimi Atacama,, teprve ta dá pravý rozměr a náročnost dakarským etapám. Budeme se snažit bojovat dál," řekl k etapě Aleš Loprais.

Za Kabirovem dojel sprintující Nikolajev s Mardějevem v zádech, pátý byl tradičně spolehlivý Echter, který zatím zastiňuje stájového kolegu Van Vlieta is kamionem trochu starší specifikace bez posunutého motoru. Spolehlivě dojely také dva vozy týmu de Rooy, zatímco André Azevedo utrpěl první menší ztrátu.

Jiří Vintr

I druhou etapu Aleš Loprais zvládá, znovu druhé místo

V bitvě druhé etapy nakonec Aleš Loprais dojíždí na druhém místě, o 1:20 minuty za vítězným Kabirovem. Historická paralela s loňským ročníkem se tedy naštěstí nekoná!

324 km speciálky z Cordoby na sever do San Miguel de Tucumán bylo pokryto většinou šotolinou, poznamenanou nedávnými dešti, jež naštěstí srazily celkovou telotu vzduchu, v závěru pak přibyly kamenité pasáže. Aleš odstartoval do speciálky v sendvičovém objetí Kamazů: před sebou měl Čagina, za sebou Kabirova s Nikolajevem, dvojici Tater Azeveda se Spáčilem a rudou dvojičku speciálů MAN.

Hned od úvodu tvrdil muziku Čagin, zatímco Aleš začal volněji. Na prvním WP byl až šestý, ale postupně zrychloval a střední partii tratě zvládal přesně na úrovni tří Kamazů, které vládly, byť těsně, pořadí. Díky dvouminutovým časovým rozestupům (kamiony v prvních třech etapách startují až za osobními vozy, takže je takové řešení možné) na startu měl Aleš pro jízdu volný prostor, Čagin postupně budoval zvolna svůj náskok a Kabirov se dokázal dotahovat jen zvolna, až se mu to podařilo. V závěrečné pětině etapy se šotolinový povrch změnil v kamenitý a zpomalil dva vedoucí Kamazy, zatímco Kabirov, jedoucí bez problémů, v jeden moment i stáhl dvouminutovou Alešovu výhodu ve startovním pořadí. Nejprve ztratil kolem 20 minut Nikolajev (zřejmě defekt, ale dle svědectví naší posádky byl bok jeho vozu poznamenán setkáním s nějakou pevnou překážkou) a poté musel zastavit i vedoucí Čagin, jehož kamion rovněž potkala drobná kolize.

Kabirov tak etapu vyhrál a na Aleše se usmálo štěstí v podobě poctivě vybojovaného druhého místa. Třetí místo pak připadlo spolehlivému Echterovi a v divoké etapě plné těsných časových rozestupů uspěl i Azevedo s další Tatrou 4. místem. Pátý byl nakonec po závěrečné ztrátě Čagin, hned za ním dvojice vozů Iveco týmu de Rooy, které drží hrdě vlajku oranžového týmu po odstoupení týmového šéfa Gerarda. Eduard Nikolajev klesl na sedmou pozici, ale ta pro něj jistě není konečná, zezadu ho už v první desítce jistí Mardějev. Etapa vyšla Aduovi se starším Dafem de Rooyových, naopak smutnou zvěstí je zpráva o další nehodě přední posádky, bohužel tentokrát české Tatry Marka Spáčila.

"Byla to další krásná etapa a nutno dodat, že velmi technická, se spoustou brodů a po dešti s nepříjemným blátíčkem, což je pro kamiony vždy zrádné. Adrenalinový okamžik nás neminul ani tentokrát, když jsme vyjížděli asi dvousetmetrovou blátivou horu. Hlavně, toto je teprve začátek rallye a celkové pořadí se sčítá až na jejím konci. Zatím se jede neskutečně vyrovnaná střelba a je třeba zachovat maximální úroveň soustředění. Dnes už jsme dojížděli některé osobní vozy, na užších cestách se občas dost práší, za jednou buggy jsme dnes strávili v oblacích prachu dost času, ale to vše patří k Dakaru, s tím se musíme na trati vyrovnat. Bojujeme dál, ale cesta do cíle bude ještě velmi dlouhá," shrnul z trasy spojovacího úseku do bivaku své dojmy Aleš Loprais.

Minimální časové rozdíly sice vyjadrijí vyrovnanost a ostrost celkového zápolení nejlepších, zároveň však upomíná na divoký úvod soutěže, v níž proběhly teprve dvě etapy, přičemž až písky atacamské pouště budou tou pravou rozřazovací zkouškou, v níž se rozestupy posunou až do řádu hodin.

V celkovém pořadí dochází k málo vídané anomálii: po dvou odjetých etapách dělí prvního Kabirova od druhého Aleše Lopraise pouhých 9 sekund a od třetího Čagina sekund 22. Ještě třetí argentinské dějství čeká soutěžící hned další den, opět zcela nová etapa, před tím, než se celý peloton přesune přes dvě andská sedla do Chile, kde ve středu absolvuje první speciálku na pomezí atacamské pouště

Jiří Vintr

Aleš Loprais zahajuje Rallye Dakar 2011 2. místem v úvodním speciálu

Na Nový rok odstartoval 33. ročník dakarské rallye. Aleš Loprais začal úvodní zkoušky stejně jako vloni, tedy 2. místem.

Úvodní speciálka měřila 222 kilometrů. Než na ni vyjeli piloti osobních vozů, snesl se na ni liják, kvůli kterému byla šotolina místy nadmíru kluzká. Pořadatelé správně odhadli kompromis mezi rychlou tratí a technickými pasážemi, nejlepší piloti aut si ji velmi pochvalovali. Pro kamiony byla však místy poněkud úzká, což vyžadovalo velké soustředění všech posádek, protože sebemenší chyba mohla znamenat výlet mimo trať a při výškových rozdílecha a přítomnosti hor také konec v závodě.

Aleš Loprais vyrazil do zabezpečovací etapy jako pátý v pořadí s číslem 504. Na prvním waypointu vedl Gerard de Rooy o pouhých 14 sekund před Čaginem a o další tři sekundy před Alešem. Poté se však de Rooyovo vozidlo zastavilo a Aleš se dostal na druhou příčku, kterou kontroloval až do cíle, postupně si udržoval zhruba minutový náskok před Kabirovem, zatímco Čagin utěšeně budoval postupný náskok. V cíli byl tedy Aleš druhý se ztrátou 4:41 minuty, o 1:11 minuty před Kabirovem. Úvodní test tedy Aleš odjel ve slušném tempu a dokončil jej jako vloni: mezi Čaginem a Kabirovem, jemuž tentokrát ještě dýchá na záda mladý Eduard Nikolajev. Hned za ním se přihnaly do cíle Tatry Andrého Azeveda a Marka Spáčila a i ony v pohodě držely krok s tempem na čele závodu. Přejme si, aby průběh další etapy tu loňskou už raději nekopíroval...

"Byla to krásná etapa, také nikterak lehká, ke konci nám i zapršelo a dost to klouzalo. Dali jsme si jeden skok ve 130km rychlosti, Tatra letěla snad 20 metrů, adrenalin k Dakaru také patří. Dnešní druhé místo je krásnou vstupkou do velmi těžké rallye, ale je třeba pamatovat na to, že jde pouze o začátek," poznamenal k etapě Aleš Loprais.

Doslova na kolenou jsou po úvodní speciálce holandští fanoušci, kteří ztratila hned tři pekelně žhavá železa v ohni. Nejprve Wuf Van Ginkel, startující hned za Alešem, havaroval svůj Ginaf na dálnici na příjezdu k rychlostní zkoušce. Vůz byl natolik poškozen, že posádka musela odstoupit, aniž by cokoli odzávodila. Krátce po startu to byl Hans Bekx, který převrátil svůj vítězný DAF z Valkenswaardu na levý bok a spolujezdec musel být převezen do nemocnice. Na 72. kilometru udělal chybu Gerard de Rooy a po větším skoku si obnovil vážné zranění zad, kterého před časem vyřadilo ze závodní činnosti, i on končí. Žádné dobré zprávy pro fanoušky nejen v zemi tulipánů. Velký návrat skvělých speciálů tedy dostal vážnou trhlinu, a to i pro budoucnost. V neposlední řadě, velkou ztrátu utrpěl i nadějný Johan Elfrink s kvalitně připraveným Mercedesem. Překvapením je deváté místo Němce Behringera na relativně sériovém MANU, a to se Behringer ještě nepředstavil v dunách, které jsou jeho doménou.

"Je nám nesmírně líto odstoupení našeho kamaráda Gerarda de Rooye, navíc ještě z takové příčiny. Před startem jsme se dohodli na společné strategii v boji o přední příčky proti přesile Kamazů a nyní jsme v tom zbyli bez stategického partnera. Je to tedy pro nás složitější, ale nic nevzdáváme, budeme bojovat dál. Hlavně je třeba si uvědomit, že Dakar má 16 dnů a každý z nich se něco může stát. Tyhle ztráty nás mrzí," dodal Aleš.

Co dodat? Jde jen o první etapu, nic více a nic méně. Nervózní úvod s pohromami některých favoritů připomíná tradiční sprinterský úvodní týden na cyklistické Tour de France. Ostatně Josef Kalina podobný průběh úvodní fáze předpovídal.

Jiří Vintr